Většina moderního softwaru je překombinovanej odpad psanej pod zářivkama v open spacu, zatímco ti dýchá na záda agilní kouč. My píšeme software pod kanabinoidama, s Cursorem a Claudem, v noci, bez procesů - a ten software funguje. Tady je proč.
Ballmer tvrdil, že programátor peakuje při 0.129 promile. My jsme tu rovnici updatovali. Látky tě dostanou za hranici, kde přestaneš bojovat se state managementem a prostě s ním splyneš. Příliš málo a jsi svázanej konvencema. Příliš moc a zapomeneš, co je to API.
Nikoho nenutíme hulit. Kdo chce kafe a ticho, ať si dá kafe a ticho. Ale kanabinoidy dokážou rozhodit zajetý vzorce myšlení – a někdy je přesně tohle to, co ten zaseklej problém potřebuje.
Měříme výstup, ne vstup. Co sis dal před commitem je tvoje věc. Co commitneš je naše společná.
Claude, Cursor, Codex - ty píšou. Ty čteš, testuješ, konfrontuješ, hledáš díry. Tvoje práce není psát for-cykly - je to definovat co se bude dít a pak ověřit, že to, co model vyplivl, dává smysl. Buď k tomu skeptickej. Ptej se ho, proč to řešil zrovna takhle. Zkoušej, jestli to rozbije edge case. Nespoléhej na to, že to "vypadá správně".
Pokud nevíš, co ten vygenerovanej řádek dělá, neshipuješ ho. Nebo ho označ, zdokumentuj a hoď to na někoho, kdo to přečte za tebe. Tohle platí vždycky.
Polovina našeho kódu vznikla v noci, v mlze, přes prompt. To je ok. Co není ok, je předstírat, že tomu rozumíš, když tomu nerozumíš. Pokud jsi nechal Claude napsat celej modul a prošel jsi ho jen pohledem - označ to. V komentáři, v commitu, kdekoliv. Budoucí ty (nebo ten druhej z nás) potřebuje vědět, kde je vibecoded základ a kde je kód, za kterej ručíš hlavou.
Vibecoded !== špatný. Vibecoded bez označení == mina, na kterou šlápneš za tři měsíce a nebudeš vědět proč.
Dokumentaci klidně nech vygenerovat modelem. Ale ať existuje a dává smysl. README, komentář, commit message - cokoliv, co řekne budoucímu čtenáři "tady pozor, tenhle blok vznikl v tranzu".
Prototyp jde ven co nejdřív. Ne jako AI slop, ne jako screenshot - jako věc, na kterou někdo reálně klikne a která z většiny funguje. Zbytek se fixuje iterativně. Bug report od uživatele má víc hodnoty než měsíc interního testování.
Perfektní kód, kterej nikdo nepoužívá, má nulovou hodnotu. Funkční kód s pár bugama, kterej řeší reálnej problém, má hodnotu nenulovou. Optimalizuj na nenulovou.
Technickej dluh se neřeší ticketem v JIRA. Řeší se tím, že ho vidíš, víš o něm a fixneš ho, když ti začne překážet - ne dřív, ne později.
Nemáme org chart. Nemáme career ladder. Jsme lidi, co spolu dělaj software, protože maj stejnej mindset. Kdokoliv se může přidat, pokud sdílí tenhle codex a umí shipit. Kdokoliv může odejít, pokud to přestane dávat smysl.
V kolektivu tý velikosti neexistuje "to je tvůj bug". Všechno je společný. Když někdo napíše sračku, opravíme ji. Neřešíme kdo - řešíme jak rychle.
Code review není útok. "Tohle je blbě" je dar. "Proč jsi to udělal takhle" je otázka, ne obvinění. Ticho je horší než kritika.
Dneska Next.js, React, C#, Cursor. Zítra možná něco jinýho. Přivázat svoji identitu k frameworku je nejrychlejší cesta k tomu, že budeš za dva roky ten člověk, co na Redditu obhajuje mrtvou technologii. To samý platí pro LLM tooling. Loajalita patří k lidem a výsledkům, ne k editorům.
Náš proces zní jako recept na katastrofu, ale ten software funguje. Uživatel nevidí tvůj git log, tvůj stav mysli ani to, jestli jsi to psal v Cursoru na záchodě. Vidí jen to, jestli to běží a jestli ho to neštve. Na výsledku se neslevuje. Nikdy.
Ale nebuďme naivní - anarchie neškáluje. Proces pro nás ale nejsou komplexní schvalovací procesy nebo ranní standupy. Náš proces je rychlý code review a vědomí, že když to ve tři ráno pošleš na produkci do kytek, jsi to ty, kdo to musí do svítání hasit.